Je známo, že prostředí, ve kterém vzniká nějaká kapela, hodně formuje její hudbu. No a pokud se jedná o RAMMSTEIN a Berlín, je všechno úplně jasné. Industriál? Berlín! Nová německá tvrdost? Berlín! Město rozervané vedví, které, když se zase našlo, vybuchlo energií? Berlín! Město, kde vlastně nevíte, jestli je hezké, nebo není, ale má charisma jako žádné jiné? Berlín! 

Kde začít stopovat v Berlíně RAMMSTEIN? Nepochybně na olympijském stadionu. R+ mu věnovali celý videoklip, i když tedy pořádně kontroverzní. Nahá těla laděná do starého Řecka, betonové monumenty, staré noirové vyznění i chlad, který z políček filmu studí stejně jako z předmětné skladby – to je cover „Stripped“ od mrazivých DEPECHE MODE v době jejich největší sklíčenosti. Všechno to skvěle ladí, jenže on je ten klip, sakra, celý sestavený z filmu „Olympia“ – technicky převratného dokumentu o letní olympiádě 1936, jehož autorkou je těžko přijatelná Leni Riefenstahl. Evidentní propaganda hitlerovského režimu, i když na pozadí sportovních her. Tudíž, co s tím? Odsoudit RAMMSTEIN, že hrábli do takového svinstva? Hodit souvislosti stranou a užívat si jen skvělé střižené záběry? Ani jedno nejde tak úplně jednoduše.

Řekněme si to takhle: Jestliže videoklip „Stripped“ znáte, pak na procházce olympijským stadionem najdete všechna místa. Obří věž Glockenturm, shromaždiště Maifeld, kde pochodovali olympijští sportovci i různí ohákovaní dementi, plavecký stadion, ve své době špička sportovního stavitelství. A samozřejmě samotný stadion, kde nacistický fírer kázal svoje bludy, ale stavba toho naštěstí později zažila mnohem více – finále mistrovství světa ve fotbale, spoustu dalšího sportu, a taky mraky muziky, protože větší prostor pro monstrkapely a tisíce jejich věrných v Berlíně těžko najdete. Prostě vývoj k lepšímu. Naštěstí a jednoznačně.

Já jsem na stadionu ještě z jednoho důvodu. Pod betonovou zvonicí je totiž vstup do Waldbühne. To v překladu znamená Lesní scéna, a jde o obří amfiteátr, o kterém jsem si ještě před pár týdny myslel, že tu RAMMSTEIN odehráli svůj slavný živák „Live aus Berlin“. Měl jsem připravené, jak to pěkně propojím, jak nahodím atmosféru … a ono to bylo jinde! V podobném amfíku, se stejnou hmotností a kapacitou, jenže na opačném konci Berlína! Aha! Tedy ne, že by se ve Waldbühne nehrálo – proběhlo tu mega množství koncertů a na jednom z nich dokonce došlo k pěkné rubanici, pro jaké mají Němci krásně poetický výraz „Krawalle“. Když totiž léta Páně 1965 v amfíku hráli THE ROLLING STONES, nějak odflákli délku setu, lidi to naštvalo, a tak na oplátku zdemolovali místo hraní. Čtyřhodinová bitka s policií skončila uzavřením amfiteátru na sedm let, a komunističtí sousedé to využili, aby zaklekli na východoněmecké bigbíťáky, protože prý tohle v socialistickém ráji nedovolí. Ach jo!

No ale posuňme se v prostoru a zamiřme na ten správný stadion. Přes centrum západního Berlína, kde mimochodem najdeme další odkaz na RAMMSTEIN. Tentokrát chlapci využili téma berlínského metra a do podzemí umístili video ke skladbě „Mein Teil“. Všichni víme, jak to v něm vypadá – černota se blýská oslňujícím světlem a v tom se objevují zvrácené bestie, tedy členové R+ představující různé vrahy a úchyláky. Zvláště Oliver Riedel připomínající šíleného kanibala Čikatila je hodně „brrr“ a fakt byste ho nechtěli potkat jinde než v televizi. Na konci klipu se pak scenérie změní: bubeník Christoph Schneider v roli dominantní matky si své „miláčky“ uváže na řetěz a vyvede jako psy na čerstvý vzduch. Bílý den, velkoměstský bulvár Bismarckstraße, a výlez z metra, který je ve městě typický – od kolejí jen pár schodů nahoru, nad chodníkem modrá cedule s písmenem U a názvem stanice, v tomto případě „Deutsche Oper“, ale může to být kterákoli jiná. V tomhle je berlínská podzemka jedinečná a nespletete se, stejně jako třeba v Paříži. Jen prosím ty R+ bestie na vodítkách, ty už si prosím nechte od cesty. :)

Jedeme přes město, teď jsme na východě, přesněji řečeno na pomezí bývalého Ost- a West-Berlinu. Teče tu řeka Správa, a za ní začíná slavný Kreuzberg, kde se v době železné opony formovala avantgarda a DAVID BOWIE tu vymyslel svou geniální Berlínskou trilogii. Muziku z ní můžete slyšet třeba v drsném snímku „My děti ze stanice ZOO“ o berlínských feťácích – celý film je samé nádraží, olezlé baráky, stromy bez listí, podzemka a nadzemka uprostřed noci, svítící znak Mercedesu nad městem … prostě Berlín začátku osmdesátých let. Hodně z toho se dá vidět dodnes, i když se většina změnila k lepšímu. Asi bych se vyhnul nechvalným adresám jako Kottbusser Tor nebo Görlitzer Park, protože tam si z knížky a filmu přenesli to nejhorší, ale jinak … no nic, zpátky k RAMMSTEIN!

Na kreuzberské straně řeky totiž stojí klub Arena, kde R+ odehráli legendární koncert „100 Jahre RAMMSTEIN“. Nejpozději tady R+ získali svůj kultovní status, a vřele doporučuju jeho přehrání třeba na Youtube, protože je to hodně syrová Neue Deutsche Härte z doby, kdy RAMMSTEIN propagovali svůj debut „Herzeleid“. Na koncertě tehdy došlo i k nepříjemnému incidentu – urvala se část pódiovky, která spadla a zranila nějaké fanoušky. Naštěstí to nebylo fatální.

A zase dál. Po cestě kolem Sprévy stojí za to omrknout – vlastně si nejde nevšimnout – slavný most Oberbaumbrücke, který je takovým kulturním fetišem Berlína. Dnes prý dost obležený lidmi bez domova, ale jinak ho najdete v každém devadesátkovém filmu z Berlína – například tu běžela Lola o život v kultovním celovečeráku Toma Tykwera z roku 1998. A jezdí po něm metro, které pak křižuje Kreuzberg po mostě uprostřed ulic, takže uvidíte celou čtvrť z nadhledu a nemusíte vystupovat na neblahém Kotti nebo v Görliparku.

Aha, ještě pořád nejsme na tom správném stadionu, který hledáme. Už to ale není daleko. Jedeme nadzemkou směrem na berlínské letiště a vylezeme v parku Wuhlheide. Velká zalesněná plocha, a v ní konečně to pravé – amfiteátr Parkbühne Wuhlheide. Parkbühne versus Waldbühne – zní to stejně, co? Tak se nedivte, že jsem se v lokaci sekl. Obojí obří půlkruh pro mraky lidí, obojí pódium, kam je odevšad vidět, dá se obestavět světly a efekty, aby tu mohli lidi šílet na své miláčky. Z našeho ranku tu hráli třeba dvakrát BLACK SABBATH, taky dvakrát DEEP PURPLE a FOO FIGHTERS, dokonce šestkrát PEARL JAM, no a čtyřikrát RAMMSTEIN! Vlastně víckrát – živák z Berlína totiž byl nasnímán ze dvou koncertů dva dny po sobě, a na každém setu bylo přítomno 17.000 lidí. A co z toho všeho plyne? Jediná možná věc: vyčíhat další koncert R+ v mateřském městě, obstarat vstupenku … a vyrazit do Berlína!

Post scriptum: Když už jste v téhle části Berlína, můžete ještě omrknout takzvaný Aerodynamický park. Mají tam divnou stavbu – betonový útvar, který je dutý, a uvnitř se kdysi simulovalo proudění vzduchu, aby se zjistilo, jak se přitom chovají letadla. Dnes jde o muzejní relikt, a dá se u něj zajímavě zapózovat – ano, tušíte správně, přesně tohle udělali také RAMMSTEIN na obalu své poslední (závěrečné?) desky „Zeit“!